| Typ | kniha | | Vydavatel | Československý spisovatel, Praha | | Rok | 1956 | | Jazyk | český | | Edice | Dílo Gézy Včeličky - 1. svazek | | Ilustrátor,grafik,typograf | Müller Karel, Patka Jaroslav | | Anotace | V. přepracované vydání (I. vydání roku 1932 v nakladatelství Karel Borecký). Doslov napsal Dr. Jaromít Lang. Přebal a vazbu navrhl Karel Müller (*1899-1977, český ilustrátor, grafik, malíř). Typograficky upravil Jaroslav Patka (*1884-1963, český pedagog, dramatik, prozaik). === AUTOR: Antonín Eduard Včelička (*1901-1966, pseudonymy Géza Fučeríčika, Géza Fucherichika) byl český levicový novinář, reportér, básník a prozaik, cestovatel a trampský organizátor a velmi nadaný malíř. Vyučil se číšníkem a posléze pracoval 6 let jako dělník v továrně, odkud také pocházely jeho celoživotní zdravotní problémy s dýchacími cestami. Od 1930 působil jako redaktor, od roku 1931 i jako šéfredaktor, levicového časopisu Tramp, pracoval také v redakci Rudého práva. Pro komunistický tisk psal, mimo jiné, také sociálně laděné reportáže (trilogie Poutníkův návrat: Zrození poutníkovo, Světoběžníci a robinzoni, Dvě města na světě). Napsal knihu Pražské tajemství. Mezi jeho nejznámější literární díla patří také romány Kavárna na hlavní třídě a Policejní hodina, které byly posléze zfilmovány. Většina z nás asi bude znát píseň Máňa, kterou si přivezl z cest a otextoval na melodii oděských bezdomovců. Přestože po roce 1948 začal být tramping pronásledován, Géza Včelička se nikdy nezřekl své trampské minulosti a nadále se k trampingu hlásil a tehdejší pronásledování trampingu těžce nesl. Za jeho celoživotní dílo mu byl v roce 1960 udělen titul zasloužilý umělec a v roce 1961 mu byl k jeho šedesátinám udělen Řád práce. V roce 1964 svolal tiskovou konferenci, kde opět zdůraznil svou příslušnost k hodnotám trampingu, obhajoval tramping a vyzval zástupce tisku o prostor pro tramping. Po roce 1990 se o něm příliš nehovoří, protože byl komunista. Do dějin trampingu se ale přesto nesmazatelně zapsal. === POPIS DÍLA: Sociální román ze života číšnických učňů a služek v jedné z pražských velkokaváren v popřevratové době první republiky. Dějovou osou je příběh 17-letého pikola, typický pro osud všech těchto pracovníků v letech předmnichovské republiky: 17 hodin denně vykonávat nejhrubší práce, neustále zápasit s únavou, nevyspáním a podvýživou, bez odvolání proti zaměstnavatelovým hrubostem a tělesným trestům. Odvážným pohledem odhaluje autor sociální tragedii tohoto povolání a ukazuje současně ostré třídní rozpory té doby. Těžká, ale úspěšná agitační práce, kterou mezi číšnickým dorostem vykonávali komunisté, probouzí třídní uvědomění. I když hrdinu stihne prohra a řadí se k nezaměstnaným, nic už nemůže změnit na jeho rozhodnutí: Musím se spojit s druhými, se všemi dělníky světa, se všemi druhy v utrpení. Kniha je prodchnuta ne sentimentalitou, ale bojovým optimistickým pathosem dělnické třídy. | | Vazba | původní plátěná, ilustrovaná, na hřbetu vazby napsáno fialovým písmem: GÉZA VČELIČKA KAVÁRNA NA HLAVNÍ TŘÍDĚ, záložkou vevázaná bílá tkanice | | Přebal | ano | | Počet stran | 288 | | První vydání | ne | | Podpis | ne | | Stav | velmi dobrý | | Velikost | 8° Oktáv | | Hmotnost | 400 gramů | | ISBN / ISSN | neuvedeno | | Objednávkový kód | K2132 | | Kategorie | Beletrie -> Próza česká a slovenská
Umění -> Českoslovenští umělci
|
|
