| Typ | kniha | | Vydavatel | Československý spisovatel, Praha | | Rok | 1988 | | Jazyk | český | | Edice | Vzpomínky a korespondence - 1. svazek | | Ilustrátor,grafik,typograf | Rathouský Jiří | | Anotace | Knihu uspořádala komentářem opatřila, vydavatelskou poznámku napsala a fotografie vybrala dr. Marie Bělíková. Předmluvu dr. Vladimír Just. Doslov Jarmila Týlová. Autoři 60 fotografií: Václav Chochola, Miroslav Zajíc, Josef Bělík, Libuše Taylorová a rodinný archiv. Přebal, vazbu a typografie Jiří Rathouský. //Jan Werich (*1905-1980) - dramatik, prozaik, herec. Pocházel z rodiny úředníka pojišťovny. Jeho ženou byla Zdena Werichová (roz. Housková, 1906–1980), překladatelka a pracovnice hospodářské správy Osvobozeného divadla, dcera Jana Werichová (1935–1981) byla herečka a překladatelka. – Werich studoval – spolu s Jiřím Voskovcem (1905–1981), s nímž se znal od 1914 – na reálném gymnáziu v Praze-Křemencově ulici, odkud pak přešel na smíchovské reálné gymnázium (mat. 1924). 1924–27 studoval na Právnické fakultě UK, studia však zanechal po složení jediné státní zkoušky. V dubnu 1927 uvedli Voskovec a Werich soukromé studentské představení Vest Pocket Revue v pražské Umělecké besedě, jež mělo takový ohlas, že si vynutilo další reprízy. V létě 1927 se soubor stal součástí avantgardního Osvobozeného divadla (vzniklého 1925 jako divadelní sekce Devětsilu) a záhy se změnil v profesionální scénu. V Osvobozeném divadle (v sezoně 1935/36 hrajícího pod názvem Spoutané divadlo), kde V W působili jako autoři i herci, vytvořili osobitou komediální dvojici. Na charakteru jejich mimořádně úspěšného hudebního divadla se podílel i skladatel Jaroslav Ježek. Od 1931 vystupovali pravidelně rovněž v Čs. rozhlase (pořad Zvukový měsíčník, tři záznamy otištěny v Divadelní revui 1990). Na sklonku 30. let se výrazně angažovali proti hrozícímu fašistickému nebezpečí. Po odebrání koncese v listopadu 1938 zastavilo Osvobozené divadlo činnost, nadále však pokračovala štvavá fašistická kampaň proti jeho protagonistům. Počátkem 1939 Werich a Voskovec se svými rodinami a skladatelem Ježkem emigrovali do USA. Nejprve pořádali v USA vystoupení pro krajany, poté uvedli v Clevelandu 1940 anglické nastudování her Osel a stín a Těžká Barbora, od března 1941 pracovali v Úřadu pro válečné informace v New Yorku, kde připravovali pravidelné rozhlasové relace určené československým posluchačům (během čtyř let jich natočili více než dva tisíce). Na přelomu let 1944–45 účinkovali v nastudování Shakespearovy Bouře (Philadelphia, Boston, od ledna do května 1945 New York, divadlo Alvin). Po návratu z exilu (říjen 1945) hrál Werich krátce v Realistickém divadle a po příjezdu Jiřího Voskovce společně založili Divadlo V W, v němž se pokusili navázat na přerušenou tradici Osvobozeného divadla (na scéně uvedli například adaptaci amerického muzikálu Divotvorný hrnec). Po odchodu Jiřího Voskovce do exilu (1948) přešel Werich s většinou souboru Divadla V W do Hudebního divadla v Karlíně (do roku 1950 hrálo pod názvem Divadlo Umění lidu, následující sezónu Divadlo Československého státního filmu), kde působil do roku 1951 nejprve jako dramaturg a později jako umělecký šéf. Souběžně byl od 1949 vedoucím dramaturgem 9. tvůrčího kolektivu ve Studiu uměleckých hraných filmů Praha (FS Barrandov) a od prosince 1952 zastával tutéž funkci v nově založeném Ústředním televizním studiu Praha (Čs. televize). 1955–59 byl uměleckým ředitelem a hercem Divadla satiry (1957 přejmenovaného na Divadlo ABC), kde se spolu s novým hereckým partnerem Miroslavem Horníčkem vrátil také k některým hrám Osvobozeného divadla. Přestože mu vážné onemocnění znemožnilo od roku 1960 pravidelně vystupovat na jevišti, zůstal v letech 1961–63 členem Městských divadel pražských a v letech 1963–68 Hudebního divadla v Karlíně a hrál i v několika filmech a televizních inscenacích. V roce 1968 odešel do důchodu. V srpnu 1968 emigroval se ženou přes Německo do Rakouska, ale záhy se vrátil zpět do vlasti. V 70. letech byl Werichovi znemožněn přístup do médií, na sklonku desetiletí pak byl propagandisticky využit jeho podpis pod tzv. Antichartou. Do jeho tvorby se promítly zkušenosti z četných cest; kromě pobytu v USA navštívil několikrát Itálii, Francii, Jugoslávii, Sovětský svaz a Rakousko.// | | Vazba | původní plátěná, ilustrovaná | | Přebal | ne | | Počet stran | 280 | | První vydání | ano | | Podpis | ne | | Stav | velmi dobrý, chybí přebal | | Velikost | 8° Oktáv | | Hmotnost | 430 gramů | | ISBN / ISSN | neuvedeno | | Objednávkový kód | K211 | | Kategorie | Divadlo, Tanec, Hudba -> Divadlo
Ilustrátoři a typografici -> Rathouský Jiří
Umění -> Českoslovenští umělci
Umění -> Životopisy a paměti
|
|
